Bargus Huribana "ARGO"                                                                                                                                                                                                                                                                                                       

Na hranicích v službách lidu Chod svůj čakan hrdě nes: v bouři, sněhu, větru, klidu, po jeho boku byl vždy pes.

VÍTEJTE NA NAŠICH STRÁNKÁCH

Tyto stránky jsou věnované mému chodskému psu jménem Bargus Huribana, pracovním jménem Argo, a také mému prvnímu choďákovi jménem Eyko Valaimdar (Gas).

Dozvíte se, jak jsem k tomuto plemeni přišla, základní informace o nás i to, jaké jsou naše plány z minulosti a do budoucna.

O NÁS

Jmenuji se Simona a je mi 26 let.

Už jako malá jsem toužila po psím společníkovi, ale mé prosby se neusadily na úrodné půdě a tak jsem se dlouhé roky musela spokojit se psy u příbuzných. Vše se ale změnilo na podzim roku 2010, kdy jsem ze zdravotních důvodů musela nastoupit po těžké operaci kyčelního kloubu do lázní a jako motivace, abych těch šest týdnů bez rodičů ve dvanácti letech zvládla, mi byl slíben vlastní pes, po kterém jsem tak dlouho toužila. Měla jsem dost času na to si rozmyslet, jaké plemeno by pro nás bylo vhodné, návrhy jako Jack Russell teriér nebo border kolie byly kvůli vysoké aktivitě těchto plemen postupně zamítány, až jsem se v listopadu 2010, na cvičáku v ZKO Zlín Mladcová, seznámila s plemenem CHODSKÝ PES. Ačkoliv jsem se zprvu bála, že na mě bude toto plemeno vzhledem k mému věku a tělesné stavbě moc velké, postupné získávání ddalších informací a sledování videí nakonec chodskému psu otevřelo mé srdce a tak jsme se dne 12. 3. 2011 vydali až do Třebíče, kde se nacházela dvě volná osmiměsíční štěňata, na nezávaznou návštěvu. A nevraceli jsme se s prázdnou :-) Členem naší rodiny se stal osmiměsíční choďáček Eyko Valaimdar, podomácku pojmenovaný Gas.

Gasíka jsem sice měla kvůli mým zdravotním problémům a nízkému věku zpočátku jen jako "kamaráda" a o nějakém cíleném tréninku nemohla být řeč, ohromila mě ale jeho klidná povaha a nenáročnost, i když samozřejmě základní povely jsem jej s pomocí rodičů naučila, a posléze i jeho inteligence, když se mi jej podařilo naučit i několik triků, jako podávání tlapek, slalom mezi nohama, "styď se", válej sudy, couvání ... Jak plynuly roky, začala jsem se čím dál více zajímat o výcvik, chovatelské akce a vše, co se kolem tohoto plemene děje. Krátce jsme se s Gasem věnovali také tréninku agility, seznámili jsme se s ostatními majiteli tohoto plemene, zúčastnili jsme se nebo jsme sami uspořádali mnoho společných chodských procházek a akcí v okolí Zlína, nakonec jsme složili i několik zkoušek z poslušnosti, zúčastnili se několika neoficiálních výstav a pomalu, ale jistě mi začalo naplno docházet, jak obrovské štěstí jsem měla, když jsem se právě pro toto plemeno rozhodla ...

O několik let později zasáhly náhoda a osud podruhé. Na konci srpna roku 2020 musel Gasík na čištění zubů v anestezii, přičemž proběhla také kontrola natržených vazů v koleni a RTG kyčlí. Bohužel se vyskytly komplikace a několik dlouhých dní na tom nebyl moc dobře, nechtěl žrát a jen bez zájmu polehával kolem domu. V té době jsem jen tak nezávazně jela ke známé fotit čtyřtýdenní vrh chodského psa s PP, a to jediné volné štěně mi už nepřestalo vrtat hlavou :-) V naději, že psí kamarád opět Gasíka postaví na nohy, se naše rodinao měsíc později, 25. 9. 2020, rozrostla o druhého psího kluka, osmitýdenní štěně, jménem Argo. :-) Ten skutečně pomohl Gasovi z jeho tehdejších zdravotních problémů, kluci si na sebe rychle zvykli a byli spolu spokojení, i když jsme se samozřejmě několika malým neshodám, většinou kvůli jídlu, nevyhnuli, z drtivé většiny byl jejich vztah kamarádský a užívali si společné procházky i chvíle strávené na zahradě u domu.

Měsíce plynuly a pět měsíců po pořízení Arga, 2. března 2021 po téměř deseti letech společného soužití, nám osud zasadil velkou ránu. Během pouhých několika hodin jsme se museli s Gasíkem rozloučit kvůli prasklému nádoru na slezině. I proto jsem moc ráda, že jsem už v té době měla Arga, který mi hodně pomohl tu bolest a prvotní šok lépe snášet a překonat toto těžké období. Gas navždy zůstane v mém srdci jako můj první, vymodlený pejsek a ačkoliv to s ním ne vždy bylo lehké, nakonec jsem právě díky němu pochopila, že CHODSKÝ PES je láska na celý život, který jde dál, i když nám všem Gasík stále moc chybí ...

S Argem se věnujeme především socializaci mezi ostatními psy a ve městě, výcviku poslušnosti a příležitostně také tréninku obran a triků. Pro jeho mazlivou a k lidem přátelskou povahu se od roku 2023 aktivně věnujeme canisterapii - chodíme k dětem s poruchou autistického spektra a Argo mě moc mile překvapil - je moc šikovný, jemný a i ve zcela cizím prostředí ovladatelný.